Básničky

Ten, co nedýchá

7. dubna 2011 v 20:18 | Pája
Byl jednou jeden krásný jarní den,
ale jedno děvče nechtělo vůbec ven.
U fotek stálo a plakalo,
jako by se všechno rozsypalo.

Fotka v ruce,
křehký cit;
co víc si pomyslit,
proč to děvče plakalo?

V tom se svědomí ozvalo:
''Proč jsi ty děvče hloupé takhle moc plakalo?
Venku krásně, život jde dál!
Kdo by o tenhle smutek stál?''

Ale děvče neodpovědělo.
Svědomí to nevzdávalo! Opět se ozvalo!
''Proč truchlit tak dlouho nad někým kdo již není živ;
to je mi panečku div!''

Děvče oči otevřelo,
pro svíčku a zápalky běželo!
Seběhlo po schodech jakoby nic.
''Mami jdu ven nic víc!''

Bouchlo dveřmi, spěchalo na kopec.
Kdo tam leží když žvot běží?
Kdo ví!
Jen pár lidí odpoví!

Děvče se usmálo , povídá si s větrem;
Stále povídá!
''Tys' uprchl před tímto větrem
a mě jsi nechal samotnou!''

Plamen svíčky mihotá se podvečerní oblohou.
Mihotá se tam, kam lidé nemohou.
Ze shora se dívá ten,
co by byl v tomto životě jen sen.
 
 

Reklama